Nejprve to bylo wagnerovské jaro a léto, které vyvrcholilo mj. experimentem ČRo 3 – Vltava s non-stop poslechem Mistrova operního cyklu Prsten Nibelungův, který začal po sedmé hodině ráno a končil druhého dne krátce po půlnoci. Ano, i já ve Vlkově jsem se pokusil. Vstal jsem na své zvyklosti poměrně brzy, ale to se již přízemím beztak hezkých pár chvil valil veletok Rýna. Hrdiny gigantického příběhu jsem nerad opouštěl večer cestou na letiště ve chvíli, kdy nebojácný Siegfried následuje hlas lesního opeřence ke skále s hibernující Brunnhildou… A kolik hudby pořád ještě zbývalo… Nicméně Richardu Wagnerovi jsme věnovali řadu předchozích výročí a zítra přeci slaví někdo úplně jiný!
Přátelé, vzpomeňme na génia Giuseppe Verdiho, jemuž zítra bude rovných 200 let!A jelikož bohužel nemám prostor, abych se rozepisoval v obvyklé epické šíři – ostatně zklamané čtenáře prahnoucí po značnějším rozsahu a košatějších souvislostech mohu s klidem odkázat na pár pasáží z Údělu prosebníka, a ono je to rychle přejde…, nuže jelikož nás čas tlačí a hudba mluví za velikána, dejme tentokrát prostor právě a jenom jí!
A sami zvolte, zda se na chvíli stanete odvážným Manricem z Trubadúra, freudovsky panovačnou Abigail z Nabucca, krvežíznivou Lady Macbeth, prožijete-li drásající Aidinu volbu mezi láskou k milenci a vlasti v jejím duetu s otcem, běsnícím šaškem mantovského vévody svolávajícím pomstu za zneuctění své dcery Gildy, lehkovážnou dámou pařížského polosvěta Violetou opíjející se šampaňským stejně prchavým, jako láskami, které prožívá, nebo jakoukoliv jinou z několika set operních postav, které ve svých osmadvaceti zpěvohrách italský génius opery vytvořil.
Vivat Verdi, volá Wolfi! Vivat Verdi, volejte též vy! Ukázky na památný den 10. říjen 2013:
Hrdinný Manrico (Trubadúr) svolává lid a vyjíždí z hradu osvobodit unesenou matku (ale je to opravdu jeho matka?), typická stretta:
Abigail (Nabucco) zjistila, že je pouhou otrokyní. To vskutku dopálí, uvážíme-li, že měla královské ambice. Asi nejobávanější sopránová role Mistrových oper. Typické tři části: scena, aria / cantabile a stretta:
Lady Macbeth: Chtělo by to ještě jednu vraždičku, chceš-li být králem:
Mám vylákat milence do pasti, trpí-li vlast? A chce-li to taťka? Aida a Amonasro, typická verdiovská postava otce:
Pomsta, vše se otřásá pomyšlením na pomstu za zlobu světa. Rigoletto a Gilda, opět otec s dcerou:
Eboli (Don Carlos): Proklínám svou krásu, ten krutý dar! Ale možná ještě stihnu zachránit španělského následníka:
Violetta (la Traviata) – může to být opravdová láska? Ne, mně není souzena! Raději se chci v každém denním i nočním snění jen zpíjet v života víru:
V rámci našeho verdiovského festivalu budou příští týden následovat převážně mužští hrdinové, na které se až na výjimky mnoho nedostalo.