Milí čekanci zpěvoherních prožitků!
Váš oblíbený operní hlasatel k vám tentokrát promlouvá v zájmu včasného zajištění všech náležitostí naší letošní litomyšlské účasti. A bdělost je vskutku namístě, neboť i přes triumfální vítězství v boji o vstupenky, které by dostatečně mohl oslavit snad jedině božský Verdi svým pochodem egyptských vojů a zajatých Etiopanů ve druhém dějství Aidy, jsme zaznamenali dílčí neúspěch. Vše se zdálo na dosah ruky… ještě když za našimi emisary volala méně úspěšná koupěchtivá frontová čekatelka „Já tu vaši skupinu už dobře znám! Vy jste tady zase!“, k úžasu ostatních bezmocně přihlížejících. Inu, ne každý může náležet mezi vyvolené! Oh, perduta!
Jakmile jsme měli jisté pozice v hledišti – a jsme opět téměř v orchestřišti, tedy v těsném kontaktu s účinkujícími, což jistě ocení – ihned jsme s Chrudiem začali pracovat na zajištění místa slavnostní večeře. Leč běda! Ký to ďas! Ani čtyřměsíční náskok nám tentokrát nebyl nic platný. Náš oblíbený hotel Aplaus, jehož jméno tak výstižně předznamenávalo akustické projevy frenetického nadšení, v něž svorně propukáme, byl již bez milosti obsazen. Nepropadejte však malomyslnosti. S Chrudiem právě činíme to, o čem zpívá Jitka ve druhém dějství Dalibora: „A okolo stráží, tam chodí a hrá, a slídí a zvídá a pátravě se ptá!“ A my se již doptali! Jednáme s alternativním restauračním zařízením, o němž víme, že v něm pravidelně tráví své litomyšlské večery sama paní Eva! Našemu opernímu hlasateli se dokonce podařilo zjistit, že se ubytovává výhradně v pokoji se starým do zdi zabudovaným trezorem. Kam také jinam na českém venkově uschovat svých pár briliantů před večerní vycházkou, že?
Poučeni touto mrzutostí, obesíláme vás zavčas termínovými návrhy přípravného semináře. Zasvěcení tovaryši i bardi zpěvoherního světa již dobře vědí, že příprava je zcela nezbytnou součástí celého rituálu a že bez ní by byl zážitek s bídou třetinový. Vstupme proto společně do světa žhnoucí španělské Sevilly, kde se právě na jednom z jejích náměstíček chystá výměna stráží! Neviděl někdo z vás dona José? A abychom se neztratili mezi výrostky a vojáky, pradlenami a Cikánkami a mohli spolu s ostatními kolemjdoucími správě poradit zbloudivší venkovské dívce Michaele, kdy konečně bude mít službu don José, musíme být dokonale v obraze. Vtělme se proto do postav a vnikněme do jejich myslí a hrdel, abychom správně porozuměli důvodům jejich chování, citům i touhám. A pochopitelně ocenili barvy hlasu, hloubku a dráždivost protagonistčiných sytých hloubek, které přece každá Carmen musí mít! Kdo ví, zda po poslechu ukázek dáme přednost živočišné a pěvecky extrémní Agnes Baltsa, legendární Jeleně Obrazcovové, nebo zůstaneme nakonec u české interpretace s báječnou Ivanou Mixovou?
Napovím, že v příštím čísle již nebude chybět kvíz zvídavého posluchače. Nicméně již nyní vám zasílám skvěle zpracovanou filmovou zkratku prvního dějství s Bizetovou hudbou. Sledujte obraz i zvuk, ihned budete vtaženi do děje, a budete vědět, nač se těšit!