Seminář před představením Pucciniho Turandot
茉
|
Mo Li Hua, Jasmínový květ – je čínská lidová píseň, která se poprvé v pramenech objevuje v 18. století. Tedy v období vlády císaře Qianlonga, v pořadí již šestého císaře dynastie Qing. Do dnešní doby se dochovala v mnoha obměnách. Různá jsou v nich slova, drobně se mění i melodie. Jedna z verzí textu popisuje zvyk, běžný v deltě řeky Yangtze, věnovat jasmínový květ. Jiná, delší verze, popisuje strach z utržení jasmínového květu. |
Melodie písně se opírá o tzv. čínskou pentatoniku neboli durovou pentatonickou stupnici. Čínská pentatonika se obvykle odvozuje od diatonické durové stupnice, ze které vznikne vynecháním jejího čtvrtého stupně (kvarty) a sedmého stupně (septimy).
Pentatonika v C dur
Hrávala se na starověké bronzové zvonky – bianzhong.
Zápis písně:
Mo Li Hua, Jasmínový květ
V roce 1804 britský diplomat John Barrow označil melodii písně Mo Li Hua za nejpopulárnější v Číně. V roce 1896 byla čínskými úředníky dinastie Qing udělena písni role dočasné národní hymny. Pro západní posluchače ji objevil Giacomo Puccini v roce 1926. V jeho poslední opeře Turandot píseň vyjadřuje Turandotinu krásu. Pozorné ucho Pucciniho vtipný nápad zaslechne a ocení. Buďme pozornými uchy!
Píseň se objevila též v holywoodském filmu The Good Earth (1934) a v roce 1982 byla zapsána do UNESCO seznamu doporučených písní. Melodie nechyběla při oslavách čínského znovuzískání Hong-Kongu a Macaa v letech 1997 resp. 1999 a často zněla i při setkáních ústředního výboru Komunistické strany Číny.
Mo Li Hua je dodnes velmi populární i za hranicemi velké Číny a podle dnešních hudebních teoretiků se z ní stalo téměř hudební klišé. A tak bylo vyloučeno, aby se nestala ústřední melodií letních olympijských her v Pekingu (2008). Zazněla i na slavnostním zahájení celosvětové výstavy Expo 2010 v Shanghai.
Roku 2011 však nastal zvrat. Píseň Mo Li Hua se ocitla na seznamu cenzurovaných materiálů, vydávaném čínskou ústřední vládou, a to v souvislosti se sérií protestů inspirovaných středo-východní Jasmínovou revolucí. Jak už to s cenzurou bývá, většinou „zakázanému ovoci“ ještě pomůže. A tak lze předpokládat, že píseň v srdcích posluchačů ještě více zakoření. Nosme i my melodii a příběh jasmínového květu v sobě pro příští generace milovníků hudby, obzvláště opery, jakou je třeba právě Turandot!
A ještě malý dovětek k této jasmínem ovoněné opeře. Autorství jejího českého překladu je spojeno se jménem Joža Bolé. To byl sólista opery Národního divadla v Praze a při české premiéře díla v sezóně 1926-27 zpíval tenorový part mladého perského prince, jenž byl poslední popravenou obětí Turandot. Málokdo dnes ví, že pěvec se obětavě chopil překladu libreta z nouze, jako náhradník. Úkol přebásnit Turandot totiž Národní divadlo původně zadalo mladému Vítězslavu Nezvalovi. Ten podle očekávání oslnil svou invencí, bohužel svévolně posunul významové vyznění díla (prý tak trochu k obrazu svému). Tak třeba princ Kalaf v jeho překladu vystupuje jako protřelý sukničkář. Světoznámá Kalafova árie se v Nezvalově pojetí klene jako krédo ženatého kavalíra, který radí, že není dobré omezovat milostné aktivity jen na manželské lože: Nesuň doma! Problematický slogan po připomínkách dramaturga upravil Nezval na Nefuň doma, ale více slevit nechtěl. A tak musel po tahanicích urychleně nastoupit překladatel náhradní, Joža Bolé. Ještě, že tak.
Mo Li Hua, Jasmínový květ