Příspěvek k semináři před představením Dvořákova Jakobína

Vážení přátelé dobré opery!

Když jsme sdělili přednímu britskému herci, jímž není nikdo jiný než sir Derek Jacobi, co po něm chceme, zajásal. On totiž miluje Dvořáka. Jen mu přišlo divné, proč zrovna jeho hlas by měl zaznít na tomto semináři. To jsme mu schválně neprozradili a počkali jsme, až se začte. Záhy nadšením jakoby zahýkal a bez okolků se chopil přece jen neobvyklého úkolu interpretovat odborný příspěvek ve Dvořákově mateřštině. Myslím, že výsledek oceníte.

Velký shakespearovský herec, televizním divákům známý též jako Claudius či bratr Cadfael, se už léta snaží Angličany přesvědčit, že ke světové značce Shakespeare by se mělo připsat slůvko „jakoby“, protože ve skutečnosti jde určitě o více než jednoho alžbětinského autora. Podobná zpochybnění samozřejmě u Dvořáka nehrozí, ale i jeho tvorba má svá ztajená zákoutí. To sir Derek Jacobi velice uvítal a s úsměvem i jakoby vážně pronesl (cituji): „Well, jakoby se kruh uzavřel.“

Honorář, který jsme měli připraven, zprvu Jacobi jakoby odmítl, pak si nechal vnutit pár stovek liber a cédéčko s Jakobínem. Jakoby nás nechtěl urazit… Náš monitor tedy patří siru Dereku Jacobimu a příspěvku jakoby na okraj inscenace jedné skvělé opery.

Prvotní podnět ke zkomponování opery Jakobín hledají historikové někde v počátku 80. let devatenáctého století. Jakoby zapadl do hustého podhoubí Dvořákovy invence, jež jakoby oscilovala mezi jakoby malými českými příběhy a závažnými ideovými projekty. Dcera F. L. Riegra Marie Červinková, autorka libreta k vážné až patetické Dvořákově opeře Dimitrij, zprvu jakoby váhala, když ji mistr oslovil s nápadem na obrázek z českého venkova. Pak si, jak známo, přečetla názor Vácslava Vladimíra Zeleného o potřebě zužitkovat v české opeře typ českého kantora uplynulého století, a svolila. Jakoby tušila, že cesta ke konečnému tvaru nebude lehká, že se definitivní revidované opery nedožije, obrnila se trpělivostí. Už jen názvy prvních verzí libreta, tedy Přivítání, Příjezd panstva, Příchod vrchnosti, Pan kancelářský, Změna vrchnosti, Nová vrchnost, svědčí o klopotné práci, jež jakoby neměla konce. Pak na radu Františka Věnceslava Jeřábka přenesla děj z poloviny 18. století do jeho posledního desetiletí, kdy do českého prostředí jakoby prosakovaly zvěsti o zvěrstvech Velké francouzské revoluce. Osvícenému hrdinovi opery Bohuši z Harasova tím pádem připadl úkol čelit i obvinění z domnělého jakobínství, a příběh náhle jakoby dostal základní rámec.

Název Jakobín bral Antonín Dvořák zprvu jako pracovní. Ovšem později jakoby nahlédl jeho skutečný rozměr. O tom se ještě zmíníme. Mezi úspěchem premiéry první verze opery v roce 1887 a triumfem premiéry přepracované verze o deset let později absolvoval Dvořák úspěšný odskok do Spojených států. Ta zkušenost, odloučenost od vlasti jakoby prohloubila vroucnost hudby a celkové vyznění jeho opery. Úpravy se pak zdaleka netýkaly jen duetu My cizinou jsme bloudili (v původní verzi My cizinau jsme blaudili). Dvořák také jakoby si ještě více evokoval své dospívání ve Zlonicích, muzicírování s kantorem Liehmannem alias Bendou a jakoby nevinný kontakt s jeho sličnou dcerou Terinkou.

Kantor Liehmann alias Benda

O slavné scéně, v níž kantor Benda secvičí a provede kantátu k přivítání vrchnosti, už psalo mnoho jakoby znalců. Kupodivu všichni jakoby přehlédli fakt, že Dvořák měl kantátu Zdráv buď, ó pane náš připravenou v šuplíku už od svých sedmadvaceti let, a to k chystané návštěvě císaře Františka Josefa I. roku 1868. Jenomže císař, jakoby mu poradil zlý našeptavač, přijel tenkrát do Prahy zrovna na červnové výročí popravy 27 českých pánů. Pražští studenti, za zpěvu Hej Slované, mu to nedarovali a Dvořák raději od produkce upustil. Jakoby se zalekl. Příležitost se mu naskytla v roce 1880, kdy císař hodlal při vojenské přehlídce na Letenské pláni povýšit syna Rudolfa na generála. Franz Josef opravdu přijel, ale jakoby se vše spiklo, záhy spěchal do Hradce Králové a přes Vlkov do Josefova a Jaroměře, takže se opět nezpívalo. Jakoby prozřetelnost přímo rezervovala slavnou kantátu pro třetí dějství chystané zpěvohry. A Dvořák jakoby ji poslechl… Ovšem vídeňskému dvoru původní záměr oslavného opusu stále slavnějšího mistra nezůstal utajen. Když bylo v roce 1901 Dvořákovi šedesát, císař ho povýšil do šlechtického stavu. Kruh jakoby se uzavřel. Zdráv buď, ó pane jakoby náš!

František Josef I.

Geniální skladatel za svůj život jakoby postupně doceňoval význam obraznosti, zdání, nejednoznačnosti reality. Tedy fakt, že na vnímané jevy jakoby není spolehnutí. Což mu nebránilo hluboce věřit a milovat současně rusalky i lokomotivy. Abychom se jakoby přenesli zas k pánům z Harasova a podzámčí: V opeře může jít jakoby o potrestanou intriku, zároveň však o přechodný neúspěch padoucha. Proto jen neznalé překvapí, jak Dvořák překládal název Jakobína operním impresáriům v zahraničí. V dopisech do Berlína je to krátké slůvko Wie, do Londýna Quasi, do Paříže Comme a do Moskvy Kak budto. Nakonec se, pravda, v zahraničí prosadil zavedený název český s jakoby francouzskými souvislostmi.

The Jacobin

Jakoby pouhá spojka podřadná srovnávací s významovým odstínem zdánlivosti či předstírání nebyla pro operní žánr dost přitažlivá. My si ale o tom, jakoby s Antonínem, myslíme svý.

Antonín Dvořák

Derek Jacobi