Také si říkáte, co že se to stalo s naším drahým pravidelným občasníkem, který v nás v předfestivalovém údobí rozdmýchával esteticko-emoční žízeň po libých tónech a krásných hlasech? Kde jen mešká? Kdo v našich duších rozvibruje struny očekávání, které by se v následném plném souzvuku rozezněly v onen výjimečný večer na litomyšlském nádvoří, když ne Hlasatel?
Ano, se zpožděním, přátelé, k vám nyní přicházím s vydáním operního Hlasatele, avšak v šíři a mohutnosti evropského veletoku. První díl letošního ročníku bych rád zasvětil připomínce dvoustého výročí narození velikána operní mytologie Richarda Wagnera. Jsem ještě zcela vnořen do prožitků z provedení několika jeho oper, které jsem v poslední době vyslechl, že zkrátka musím proniknout na vaše obrazovky a do vašich domovů, abych vás vybídl k obrácení pozornosti k břehům Rýna!
A zatímco se česká opera zmítá v křečích vyvolaných politických diletantismem, zatímco Národní divadlo už opět nemá šéfa opery, jímž byl krátce avantgardní Slovinec Rok Rappl, zatímco Don Carlos v novém pojetí vyvolává zděšení a některá města operu nadobro ruší, ve světě se dějí věci!
Český rozhlas Vltava uvedl tuto sobotu první díl legendárního cyklu Prsten Nibelungův. I v dalších večerech máme jedinečnou příležitost se zaposlouchat do temných poryvů orchestru linoucích se z bayreuthského domu na Zeleném vršku, a to při provedení dalších tří dílů této gigantické tetralogie. Ano, nabízet mírně pokročilým místo Pucciniho Wagnera je jako krmit kojence biftekem, jak jsem prý kdysi poznamenal, ale .. je to tak výživné! Mně osobně trvá seznamování s tímto cca šestnáctihodinovým dílem více jak patnáct let a stále jsem někde v polovině. Ring je zkrátka dílo o bozích a vyžaduje božskou trpělivost. Jeho bohatství netkví pouze v hudební genialitě, nýbrž v celé koncepci – filozofického výkladu světa, v symbolice, mystice, ba i osvětě – např. o významu vodoléčby. Wagnerovo dílo je neuvěřitelně obsáhlé a chceme-li mu porozumět, je třeba seznámit se tzv. příznačnými motivy, které vystihují jednotlivé situace, nálady a postavy. Tyto leitmotivy se průběžně navracejí, propojují a snoubí a vedou nás dějem. V celém díle je jich přibližně jedno sto a je třeba se jim důkladně naučit, nechceme-li hned v úvodu utonout ve vodách Rýna či být zotročeni Alberichem v Nibelheimu.
Zde je malá ochutnávka pokrmu, k jehož objevování máte k dispozici desítky večerů. Dílo začíná přímo v řece – což je poněkud náročné režijně i pěvecky a ještě obtížnější ku ztvárnění, než když má např. paní Evu v opeře La Wally zasypat lavina… Šest dlouhých minut líčí Wagner prapůvod všehomíra v pomalu plynoucím vodním toku… V něm dovádějí dcery Rýna, jejichž sympaticky znějící dívčí germánská jména Flosshidle, Wellgunde a Woglinde dávají tušit, s jakými kreaturami budeme mít v Ringu co do činění. Opatrují na dně svůj poklad – ryzí zlato čarovné moci: Reines Gold! Vycházející slunce je však osvítí a přiláká pozornost skřeta, který jeho krádeží naruší rovnováhu sil a světa a nám připraví čtyři večery úchvatné muziky. Zlato Rýna je pouhý předvečer hlavních tří částí, jimiž jsou Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů.
V cyklu Prsten Nibelungův sice účinkují bohové, obři, skřeti i lidé, ale rozhodně není nouze o humorné momenty. Patrně již nikdy nebudu schopen sledovat s úplným klidem a bez zachvění rtů altovou árii (v díle jinak vlastně žádné árie nemajícím – vše volně plyne v uceleném hudebním toku) bohyně země Erdy, jež stále dřímá v půdních útrobách a probouzí se, aby Wotana varovala právě na konci první opery. Jak se ale nesmát při vzpomínce na žert, který slavné pěvkyni někdy na počátku minulého století provedl skotačivý představitel Wotana tím, že se jí před výstupem šeptem zeptal, jak ji má na Valhale ráno připravit ke snídaní vajíčka? A Erda musela dle partitury odvětit smrtelně vážnými slovy „Weiche, Wotan, weiche!“ Tedy naměkko, Wotane, naměkko!, jak lze varovná slova také přeložit.
Nabízím vám ukázku ze zcela moderního zpracování, kdy byl Ring přenesen do – rovněž nadpozemského – přímo galaktického prostředí odpovídající možnostem 21. století. Bohové si stýskají na dusné povětří, bůh Donner se rozhodne svolat mračna a vyvolat hrom a blesk. Po prudké přeháňce se nad scénou rozklene duhový most, po němž mohou Wotan, Fricka, Freia a další vstoupit do svého nového domova, do Valhaly… Jen bůh ohně Loge potměšile zůstává před branami, neb tuší, že zcizené zlato Rýna přinese zkázu i samotným bohům. V dáli štkají dcery Rýna po svém pokladu… Několikrát uslyšíme leitmotiv Rýna. Sledujte, prosím, geniální režii a scénografii a výstup na Valhalu.
A pak již jen krátce ochutnávka z druhého dílu, a tedy prvního řádného večera. Nejprve krátká předehra k Valkýře, která nenechá nikoho na pochybách, že jsme opravdu v germánském prostředí, a pak již velký skok na konec opery. Předehra:
Wotan zanechává svou dceru – zbavenou nadpřirozené moci – na skále a uspí ji jakýmsi dlouhodobým dřímotem. Volá boha okně Logeho, aby skálu obklopil studeným ohněm, který by Brunhildu chránil, a varuje všechny, kteří se bojí ostří jeho kopí, aby se drželi stranou ohňové clony. Právě tato ukázka patří k nejslavnějším, neboť zde Wagner zhudebnil téma „kouzelného ohně“, a to s odzbrojující působivostí.
Brunhildina skála a kouzelný oheň:
Operu Valkýra můžete sledovat na ČRo 3 Vltava v sobotu od 19 hodin. V úloze Wotana se představí slavný velšský basbarytonista Bryn Terfel. A aby vám nebylo líto, že jej v rozhlas nespatříte, přikládám jeho snímek. Na obrázku je zachycen se svým odborným poradcem, s nímž konzultuje pojetí většiny svých rolí.
Přeji hodně zážitků. Je to jiný svět!