Milí čekanci operních prožitků,
po období jisté přestávky se vám opět hlásí váš oblíbený občasník. Příležitostí k naplnění jeho obsahu bylo jistě dostatek, povinnosti mi ale nedovolovaly rozsévat zprávy s obvyklým zápalem.
Co zvolit za aktualitu těchto dnů?
Osmdesátiny Karajanovy Brunnhildy Naděždy Kniplové, ženy bohatýrského hlasu a rázných činů? Ale o té jsme již psali loni, vzpomenete-li. Výroky typu: „Uhněte, vy idioti, jede emeritní sólistka Vídeňské státní opery“ vám jistě utkvěly v paměti. Inu, Brunnhilda, jež zažehne Valhalu, se jen tak něčeho nelekne. I ve svém výročním rozhovoru se staví k řadě kolegů vyloženě negativně, stojí si za odmítnutím ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera, což před rokem zdůvodnila nechutí přijímat milodary. Svůj slovní arzenál ještě o něco posunula čerstvým sdělením učiněným v této souvislosti. Prý měla Thálii získat daleko dříve, neboť už ji ve srovnání s ní mají úplné „pěvecké potrary“.Udělení čestného občanství Hradce Králové mezzosopranistce Soně Červené, jejíž dílo je pro nás blízké především ztvárněním osudové Carmen, kterou zpívala bezmála dvěstěkrát na prestižních světových scénách, mj. v San Franciscu. Existuje velmi pozoruhodná nahrávka jejích kreací a my se s nimi při přípravě rozhodně seznámíme. Snad jen maličkost – madam Červené se blíží devadesátka, jezdí sportovním vozem dosahujícím rychlosti alespoň 170 km/h (jak nám sama v zákulisí sdělila) a jako poděkování za čestné občanství darovala městu velkou sumu na pořízení varhan pro sál filharmonie.
Ale velkou událostí, kterou nám zprostředkuje televize veřejné služby, bude zítřejší záznam gigantické opery G. Verdiho Aida z Barcelony s báječným Fabiem Armiliatem v úloze Radama. Kdo z nás by neznal alespoň některé momenty z tohoto legendárního díla! Stále se při sportovních utkáních hraje slavná fanfárová část vítězného pochodu Egypťanů, pro niž skladatel upravil zvláštní dechový nástroj, tzv. aidovku, která měla připomínat domnělý zvuk staroegyptských instrumentů. Sám vzpomínám, jak při představení ve veronské aréně v průběhu této velkolepé scény plné zajatých Etiopanů i triumfujících vojevůdců, koní a ukořistěných pokladů, jeden germánský chlapeček při pohledu na bohatou výpravu udiveně zvolal: „Papa, Elefant!“. Kromě vnějšího pozlátka se jedná o veskrze lidský a intimní příběh faraonovy znuděné dcery Amneris (mezzo) k vojevůdci Radamovi (tenor), který však miluje otrokyni Aidu (soprán). Nerovný souboj obou sokyní musí vyvrcholit krásnou tragédií, leč než se tak stane, dopřeje nám božský Verdi úchvatné zážitky ve scéně zasvěcení posvátného meče v chrámu plném kněží, Radamovu nádhernou árii „Celeste Aida“ nemilosrdně umístěnou do prvních minut díla, Aidinu výčitku „Ritorna vincitor“, v níž si rozervána mezi lásku partnerskou a dceřinou uvědomuje, že válečný úspěch tajného milence může znamenat zkázu jejího otce Amonasra (baryton) a bratří. A co teprve ona trumfální scéna? Když se nedávno Aida hrála v amfiteátru na Konopišti v nešťastně komerční verzi jakési ohňové show, většina diváků vůbec nepostřehla, že dílo má dokonce děj a po přehlídce světlic a plamenů a forzírvané hudby odešla v domnění, že je konec. Avšak následují ještě celá další dvě dějství – nilská scéna, kde Aida vzpomíná na svou starou vlast, kterou již nejspíš nikdy nespatří (a taky že ne), výstup žárlivé Amneris přemlouvající Radama, aby si zachránil život návratem k ní, jeho odsouzení za paktování s Etiopany, zoufalé Amneridiny prosby vůči kněžím (Ramfis – bas) a její kletba a konečně večně dojemná smrt obou milenců, v níž se opět setkávají.
Všem mohu sledování díla, které začíná ve čtvrtek 3. 5. od 21:05 na ČT 2, doporučit. Jedná se o velmi barvitou inscenaci, jakou nelze v České republice spatřit. Připravil jsem si pro vás v této souvislosti malý kvíz, který bude již pravidelnou součástí všech hlasatelů. Kdo správně odpoví a bude mezi třemi nejrychleji reagujícími, může se těšit na veřejné vyhodnocení a ocenění při slavnostní večeři v Litomyšli před představením. Nuže, dejte dobrý pozor! Jsme ve třetím dějství, Nilská scéna. V nervy drásajícím výstupu přemluví otec Amonasro Aidu, aby pomohla své vlasti vylákáním válečných informací od svého milence – egyptského vojevůdce Radama. Rozpolcena mezi poslušností dcery a oddaností vlasti a láskou k muži se nakonec podvoluje… Věří, že se Radames přidá k Etiopanům. Kudy ale provést jejich vojska a kudy spolu prchnout z Egypta? Které místo není hlídáno? Při plánu útěku to Radames vyzradí. A má otázka zní, kudy mohou prchnout?
Jedná se o průsmyk a) dukelský (il passo di Dukla), b) napatský (il passo di Napata), c) či Mitla (il passo di Mitla). Dobře si poslechněte následující ukázku:
http://www.youtube.com/watch?
Aidu zprívá balstká pěvkyně Violeta Urmana a Radama Roberto Alagna, který byl právě v této inscenaci v La Scale vybučen po úvodní árii. Urazil se, ukázal cosi italského do publika a odešel. Tady je ale v báječné formě a jeho poslední tóny před zatknutím jsou parádní! Tak už víte kudy z Egypta? Jméno průsmyku zazní v ukázce hned dvakrát.
A abyste neřekli, že nedostáváte ten pravý šlágr, mám pro vás ještě to neslavnější z celé opery:
http://www.youtube.com/watch?