Jen si spolu se mnou povězte ta slova: Smetana, Litomyšl, hudba a vůně červnových květů lip v zámeckém parku! To jsou vodítka vymezující naši mentální mapu kulturněhistorického prostoru, kde jsme doma! Také se tak těšíte, až nám na vršku u obce Tržek z dálky zasvítí ztepilé věže litomyšlské a bude nás v zeleni příměstských luk vítat bělostné krajkoví vysokých zámeckých štítů s renesančně optimistickými sgrafity? Až mineme názvem milý hotel Dalibor, který nám připomene rekovné jméno z titulu jedné z nejdražších zpěvoher? A co teprve, až se naše radost doširoka rozkročí po volných terasách klášterních zahrad, kde si podává ruce paměť středověkých řeholníků uchovaná ve vznešené zdi štíhlé lodi gotického chrámu s post-barokně obrozeneckým duchem litomyšlských měšťanů dob filosofské historie doplněné současným zoubkovským přitakáním výzvě ke stálé tvorbě a činění, která zkrátka z kouzla místa stále prýští! Pak budeme doma! V naší Litomyšli!

Celý příspěvek →

Drazí souputníci!

Dnešního dne se počíná odpočítávat poslední měsíc dělící nás od chvíle, kdy zasedneme v litomyšlském hledišti a budeme přihlížet nesmrtelnému příběhu smrtelných sevillských hrdinů bez hrdinské vizáže a postavení. Lidsky pravděpodobný, na operu až příliš reálný děj bez záměny dětí, identit, obživlých kamenných komturů, ohnivých draků, labutích princů – to je tedy obzvlášť pikantní, Votanových studených ohňů, královen nocí a zajatých etiopských králů naslouchajících v úkrytu a současně před zraky tisíců diváků šepotu své dcery slyšitelnému ve vysokém pianissimu až posledních řad. Věřím, že budete strženi pravdivostí příběhu planoucího vášněmi, které nezkrotí žádný společenský řád. To vše tlumočené nesmrtelnými melodiemi.
Celý příspěvek →

Milí čekanci operních prožitků,

po období jisté přestávky se vám opět hlásí váš oblíbený občasník. Příležitostí k naplnění jeho obsahu bylo jistě dostatek, povinnosti mi ale nedovolovaly rozsévat zprávy s obvyklým zápalem.

Co zvolit za aktualitu těchto dnů?

Osmdesátiny Karajanovy Brunnhildy Naděždy Kniplové, ženy bohatýrského hlasu a rázných činů? Ale o té jsme již psali loni, vzpomenete-li. Výroky typu: „Uhněte, vy idioti, jede emeritní sólistka Vídeňské státní opery“ vám jistě utkvěly v paměti. Inu, Brunnhilda, jež zažehne Valhalu, se jen tak něčeho nelekne. I ve svém výročním rozhovoru se staví k řadě kolegů vyloženě negativně, stojí si za odmítnutím ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera, což před rokem zdůvodnila nechutí přijímat milodary. Svůj slovní arzenál ještě o něco posunula čerstvým sdělením učiněným v této souvislosti. Prý měla Thálii získat daleko dříve, neboť už ji ve srovnání s ní mají úplné „pěvecké potrary“. Celý příspěvek →

Milí čekanci zpěvoherních prožitků!

Váš oblíbený operní hlasatel k vám tentokrát promlouvá v zájmu včasného zajištění všech náležitostí naší letošní litomyšlské účasti. A bdělost je vskutku namístě, neboť i přes triumfální vítězství v boji o vstupenky, které by dostatečně mohl oslavit snad jedině božský Verdi svým pochodem egyptských vojů a zajatých Etiopanů ve druhém dějství Aidy, jsme zaznamenali dílčí neúspěch. Vše se zdálo na dosah ruky… ještě když za našimi emisary volala méně úspěšná koupěchtivá frontová čekatelka „Já tu vaši skupinu už dobře znám! Vy jste tady zase!“, k úžasu ostatních bezmocně přihlížejících. Inu, ne každý může náležet mezi vyvolené! Oh, perduta!

Celý příspěvek →

Celý příspěvek →